Historie Def Jam Recordings - Part 2 (early 90’s)

19.07.2010

Autor: D.Z. | V rubrice: Hiphop, Hiphop / Profiles |

V minulém díle jsme si pověděli o vzniku Def Jam Recordings a jejich úspěšném působení v 80. letech. Teď začíná nová dekáda. Píše se rok 1990 a nahrávací společnost vedená Lyor Cohenem a Russell Simmonsem do ní vstupuje relativně povedeně. Následující roky budou ale plné vzestupů a pádů.
Jsou tu Public Enemy se svou třetí deskou Fear of a Black Planet. Ta boduje, již během prvního týdne se jí prodá milion kusů a tím pádem dosahuje platiny. Zásluhu na tom mají skvělé singly Fight the Power, 911 Is a Joke a Welcome to the Terrordome, nebo hostovačka od Ice Cubea a Big Daddy Kanea ve skladbě Burn Hollywood Burn. Deska je dnes, stejně jako její předchůdkyně It Takes a Nation of Millions to Hold Us Back, považována za jednu z nejlepší v historii hip-hopu.

Pak je tu remixová deska Cactus Revisited od skupiny 3rd Bass, která se stala absolutním propadákem, i přes to, že se na ní podíleli velikáni jako Marley Marl nebo Prince Paul.
Následují EPMD. Rapové duo složené z Erica „E“ Sermona a Parrishe „PMD“ Smithe (zkratka EPMD údajně znamená „Erick & Parrish Making Dollars“) má tou dobou za sebou již dvě úspěšná alba pod Priority Records, a od přechodu k Def Jamu si hodně slibovali. Bohužel, album Bussiness as Usual nesplnilo očekávání do něj vkládané. Nebylo sice špatné, ale na úroveň předešlých dvou nedosahovalo. Přesto, co se prodejnosti týče, dosáhlo na zlatý status.

Situaci zachraňuje LL Cool J. Ten s minulou deskou Walking with a Panther moc nezabodoval, sice prodal přes milion kopií, ale začal moc flirtovat s milostnými baladami a celkově měkkčími věcmi, což se fanouškům nelíbilo. Proto se asi naposledy v kariéře vzchopil a dal dohromady vynikající desku která drží pohromadě a téměř na ní nenajdete slabé místo. Byla to deska Mama Said Knock You Out která vyšla koncem srpna 1990 a dodnes je jeho nejprodavanějším počinem s necelými 3 miliony prodanými kusy. V tu chvíli mohl Ladies Love Cool James ještě jednou naposledy být považován za nejlepšího MCho ve hře.

V roce 1991 se do kroniky Def Jam Recordings zapisují jak úspěšné počiny tak i ty nevydařené. Pověst si určitě napravili 3rd Bass. Jejich dva roky starý debut si sáhl na platinu, ale následující remixové album bylo zbytečným a odfláknutým projektem. V červnu 91 vychází jejich nová deska Derelicts of Dialect a stává se úspěšnější, než se očekávalo. Vedená hitovým singlem „Pop Goes the Weasel“, kde dissovali tehdy populárního Vanilla Ice (zatímco na debutové desce se zase opřeli do Beastie Boys a MC Hammera) se desky nakonec prodalo přes půl milionu. Kapela se ale záhy rozpadá a u Def Jamu zůstává pouze MC Search, který začíná pracovat na své sólovce.
Daří se také skupině Public Enemy. Ti vydávají již čtvrté album s názvem Apocalypse 91… The Enemy Strikes Back a to se již měsíc po vydání může pyšnit milionem prodaných kusů. Kritici desku chválí a kapela si nadále drží vysoký standart. Překvapivého úspěchu dosahuje duo původem z Bronxu, které si říká Nice & Smooth. Tato dvojice MCs za sebou měla již debutové album, které dosáhlo na zlato a díky tomu dostali od Def Jamu smlouvu. Nahrávají desku Ain’t a Damn Thing Changed a té se, hlavně díky popularitě dvou singlů „Sometimes I Rhyme Slow“ a „Hip-Hop Junkies“, prodává více než milion kusů.
Přichází šok. Raper Slick Rick je obviněn z pokusu o vraždu a poslán na 5 let do vězení. Okamžitě se zavírá do studia a pod přísným dohledem Russella Simmonse nahrává album The Ruler’s Back. Nahrávání se stihlo včas a v době kdy byl Rick poslán za mříže už v rádiu koloval singl s výmluvným názvem „I Shouldn’t Have Done It“. Desky se prodalo okolo půl milionu.
Def Jam ještě ve stejném roce vydává desky interpretům jako Nikki D, Allyson Williams a Downtown Science. Všichni tři se stali absolutními propadáky.

A je tu rok 1992. Def Jam se dostává do finanční krize a začíná hrozit bankrot. Přesto dál vycházejí desky. Public Enemy přicházejí s průměrnou kompilací Greatest Misses. MC Search vydává sólovku Return of the Product, kterou ale veřejnost ignoruje a žádného úspěchu se nedočkala. Za zmínku určitě stojí hitový singl „Here It Comes/Back to the Grill“, kde se objevuje, tehdy mladičký, Nas. MC Search se poté rozhodl pověsit mikrofon na hřebík a zaměřil se právě na Nase, kterému pomohl rozjet jeho kariéru. Ale to už je jiný příběh.
EPMD vydávají skvělou desku Bussiness Never Personal (singl „Crossover“ slavil velké úspěchy), prodávají přes 500 tisíc kusů a nakonec se rozpadají. Důvod? PMDmu se vloupalo do domu několik ozbrojených zlodějů a podle něho je najal jeho parťák, Erick Sermon.
Mezitím se Sermonovi se daří na label protlačit mladou naději, svého kamaráda z New Jersey Redmana, který se už představil jako host na deskách EPMD. Ještě v září 92 vychází debutové album Whut? Thee Album, které Redman produkoval půl na půl se Sermonem. Z desky jsou všichni nadšení a o Redmanovi se začíná mluvit jako o budoucnosti rapu. Alba se prodává přes půl milionu a dodnes je považováno za klasiku.

Ani během roku 1993 se labelu nedaří dostat se z finančních potíží. Pete Nice a DJ Richie Rich (oba členové rozpadlé kapely 3rd Bass) vydávají desku Dust to Dust. Ta se více méně zabývá pouze dissováním MC Searche a pro oba to byla poslední zastávka v jejich hudební kariéře. Erick Sermon vydává sólo album No Pressure, která taky nějakého většího úspěchu nedosahuje. Pak tu byla gangsta raperka, která si říkala Boss. Její desky Born Gangstaz se prodalo 378 tisíc kopií a Def Jam s ní měl velké plány. Pak se ale ukázalo, že její image je jedna velká lež a že ve skutečnosti pochází z bohaté rodiny a chodila na soukromou školu. Def Jam jí okamžitě ukončuje spolupráci a paní Boss mizí ze světa.
Zachránit label měla jeho superhvězda, LL Cool J. Od jeho posledního alba uplynuly již 3 roky a bylo na čase se vrátit. Naneštěstí, deska 14 Shots to the Dome přinesla velké rozčarování, kritici vyčítali neosobitost a snahu podobat se, v té době populárním, raperům ze západu. Doposud platinová stálice Def Jamu tentokrát prodala „pouze“ půl milionu.
Ale Def Jam měl naštěstí jedno eso v rukávu. Byla to čtveřice mladíků pocházející z Brooklynu, kteří si říkali Onyx. Ti se k Def Jamu dostali zásluhou Jam Master Jaye z Run DMC, který jim následně pomáhá s nahráváním alba. Na jaře vychází jejich debutová deska Bacdafucup a než je rok 93 u konce, skupina se může pochlubit platinou za milion prodaných kopií. Největší zásluhu na tom měl klasický singl „Slam“, který se dočkal veliké hranosti v rádiích i televizi.

Rok 1994 znamená vysvobození pro krachující Def Jam. Společnost PolyGram totiž odkupuje od Columbia/Sony Records jejich 50% podíl ve firmě a navíc vychází hned dvě velice úspěšné desky od Method Mana a Warrena Gho. Bohužel i tento rok se pod značkou Def Jam zrodilo několik nepovedených desek.
Vracejí se Public Enemy a poprvé se jim nedaří. Své páté album Muse Sick-n-Hour Mess Age vydávají zrovna ve chvíli přechodu od Sony k PolyGramu a z tohoto důvodu musejí datum vydání několikrát posunout, což má samozřejmě negativní dopad. Navíc deska se nese v duchu útoků proti, v té době velice populárnímu, gangsta rapu a nenašlo se moc fanoušků, kteří by tento názor sdíleli. Desky se v prvním týdnu prodalo pouze 56 tisíc kusů, což byl obrovský propad oproti předešlým nahrávkám.
Dále tu byli nováčci South Central Cartel s nevýrazným albem N Gatz We Truss (za zmínku stojí hostovačka od 2Paca a Ice Tho), další nováčci Flatlinerz s deskou U.S.A., která byla totální propadák a Def Jam skupinu okamžitě bez milosti vyhodil. Redman vydává svoje druhé album Dare Iz a Darkside, které nebylo vůbec špatné, ale na úroveň jeho prvotiny nedosahovalo. Slick Rick posílá z vězení desku Behind Bars, která je dodnes jeho nejméně úspěšnou nahrávkou.
Ale zpátky k těm úspěšným. Los Angelský raper Warren G, bratranec Dr. Dreho, získal popularitu díky mega hitu „Regulate“ s hostujícím Nate Doggem. Tento singl vyšel ve spolupráci s Death Row Records na soundtracku k filmu Above the Rim (kde si jednu z hlavních rolí mimochodem zahrál 2Pac). Warren G se rozhodl na úspěšné skladbě postavit svoje debutové album Regulate… G Funk Era. To vychází na Def Jamu začátkem léta 94 a slaví ohromný úspěch, prodejnost vystoupala až na obrovské číslo 3 miliony.

A druhý podařený počin se povedl Method Manovi. Ten se proslavil jako člen Wu-Tang Clanu, kteří rok předtím poslali do světa svoje legendární debutové album. Def Jam mu ihned po jeho vydání nabídl možnost tvořit pod jeho křídly jako sólový umělec. Ta myšlenka se Methovi zalíbila a pouští se do nahrávání svého debutu. Ten vychází v listopadu 1994 pod názvem Tical. O jeho produkci se kompletně postarala hlava Wu-Tangu, RZA. Oba singly „Bring the Pain“ a „Release Yo Delf“ byli kladně přijaty, ale hlavní důvod, díky kterému byl o desku zájem,přišel až o chvíli později. Byl to duet s Method Mana s Mary J. Blige nesoucí název „I’ll Be There for You (You’re All I Need to Get By)“. Tato skladba se paradoxně na desce Tical nenachází, je to vlastně remix skladby All I Need, která se na Ticalu objevila. Singl byl neskutečným hitem, vyhrál cenu Grammy a dosáhl dokonce platinového statusu, což už v té době nebylo u singlů příliš obvyklé. Po vydání singlu se prodejnost Ticalu zvedla a v květnu 1995 překročila hranici jednoho milionu prodaných nosičů. Def Jam Recordings byli zpátky ve hře.

TO BE CONTINUED

 

Žádné komentáře

napsat nový

Vložit komentář

Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.